MODERN JAZZ
Začátkem jedné skladby Chris Weller na tenorsaxofon mohutně zatroubí jak zámořský parník a i přes klávesovou zvonkohru Cole DeGenova se vzdáte pomyšlení, že v tomhle jazzovém moři zastavíte na první nahození kotvy a znemožní vám to i bubeník Devin Drobka. Americké trio totiž ve svém improvizačním rauši občas netuší, kam je jazzové proudy zanesou. Třeba i do rockových nebo avantgardních a popových delt, přitom v jasném konceptu, kdy podprahově vycítíte také humor. Píše se o nich, že při vší uctě k Joe Lovanovi a Johnu Coltraneovi, k nimž se Weller hlásí, bude snad lepší hudbě Hanging Hearts říkat freebop, když ne rovnou natvrdo: experimentální jazz.
Spolužáci z Berkelee jsou na sebe od roku 2013 intuitivně, až telepaticky napojeni: na elektronické zvuky experimentální ráže dokážou reagovat kontrastní jemností nebo naopak ještě intenzivnější drásavostí. Na „rytmickou procházku“ byste s nimi asi nevyšli: při absenci baskytary groove udržují klávesy, v nestřeženém okamžiku ho ovšem spiklenecky disonantně rozsekají bicí a víc ztraceně si v tu chvíli nemůžete připadat. Byť se zrovna trio pokouší o citace z jazzových standardů, černého soulu, Antonína Dvořáka nebo se rozhodne zapochybovat nad smyslem popových hitů.
Kdo rád vstupuje do experimentálních jazzových časoprostorů, kde každá fráze představuje neobvyklé hudební dobrodružství, svůdnější trio aby pohledal.