Život Laca Decziho - vynikajúceho jazzového trumpetistu, škandalistu, výtržníka, sprosťáka, rebela a srandistu, typického Slováka žijúceho od roku 1985 v New Yorku, tak ako ho s láskou zaznamenal vynálezca Járy Cimrmana J. Šebánek.
„Napiš o mně knihu,“ nařídil mi Laco jednoho dne, když zase přicestoval ze svého nynějšího bydliště – USA – do ČR na koncertní turné.
„Za rok mi bude šesťdesiatpäť, už som starý človek, každú chvíľu zhebnem a nič, krome bůhvíkolik levobočkov, absolutne nič po mně nezostane. Pričom o kadeakém kokotovi sa vydávajú memoáry, prejavy a múdrosti týchto VIP, čiže Very Impotent Persons. Takéto knihy končí v predajňách neprodajných knih ako second hand literatura za päťdesiat halierov. Ty napíšeš o mně knihu, ktorú si kúpí každý, aj keď nevie čítať. Aj Turkmenistánec, Laponec či Sierraleonec. Teraz choď domov a piš.“
Byla to výzva, jaká se těžko odmítá. Hůře už mi bylo, když jsem začal psát. Prapodivný jazyk, kterým Laco mluví, je pestrou směsí slovenštiny a češtiny. Jakási čechoslovenština. Kdybych se pokoušel přepsat Lacovu mluvu jinak, než jak ji slyším, dopadlo by to asi tak, jako kdybych jeho improvizace na trubku přepsal do not. To by nehrál Deczi, ale jeho tiskový mluvčí.
Ponechme tedy Lacovy řeči jeho lingvistické improvizaci. Zapomeňme na pravidla pravopisu a vůbec – na jakákoliv pravidla a normy. Jinak bychom se připravili o fenomén, s jakým se u nás nesetkáme.
Jiří Šebánek
Takto vyzerala komunikácia autora a predstaviteľa hlavnej postavy pri príprave knihy:
Úryvok z knihy:
...Laco Deczi uviděl v jakési manéži na matějské pouti akrobatku, která si mimo jných čísel dávala nohu za krk. A řekl si, že tohle dokáže taky. Doma, u paní Šťastné na Gottwaldově nábřeží, si napustil vanu horkou vodou, ponořil se do ní, snad aby se stal ohebnějším, načež si zkoušel dát nohu za krk. Jak mi líčil, podařilo se to asi tak za hodinu. Mezitím ovšem voda ve vaně vystydla, ale největší malér spočíval v tom, že Lacovi ta noha zpoza krku nešla sundat. Přitom po každém pokusu trochu popojel zadkem a nořil se hlavou níž a níž do vody. Další malér byl, že bytná, paní Šťastná, nebyla doma. Když už se Laco zasunul tak hluboko, že hrozilo utonutí, začal řvát o pomoc. Vtom, jako by ho sama prozřetelnost poslala, přišel na návštěvu Laco Tropp. Měl od bytu duplikát klíče. Duchapřítomně vytáhl nejdřív z vany špunt a potom Lacovu nohu z krku sesmekl.
Prečo jsi, ty kokot, došiel až teraz?“ vynadal Troppovi Deczi. „Veď som málem utonul!
Keby som nedošiel vôbec,“ řekl Tropp, „prečítal by som si zajtra v novinách takýto titulek: DOTRÚBIL.
Knihu 'Na plný plyn' čaká momentálne dotlač, podľa informácie z web stránky Laca Décziho je však stále dostupná tu.
-rob-
