CONTEMPORARY JAZZ
Americký trumpetista Evan Weiss v tom má jasno: považuje se jazzmana, swingování se od něho ale nedočkáme.
Při zachování rovnováhy mezi složitými kompozicemi a jednoduchými, melodickými skladbami, nejčastěji obrací pozornost k abstraktnějšímu vyjádření, vnitřně spřízněnému s filmovými soundtracky. „Chci psát hudbu, jakou jsem nikdy neslyšel,“ tvrdí Weiss, což je poslední dobou osobní východisko pro spoustu moderních jazzových skladatelů, odmítajících se omezovat žánry a konzervativními předpoklady. Weiss svůj jazz zasnubuje s minimalismem, smyčcovou klasikou, konkrétními zvuky a formami komorní hudby.
Vychází z pnutí notového zápisu a svobodné improvizace, reagující na okamžité pocity ze střídání rytmů a harmonií. A Weissova přesvědčení, že v tu chvíli se jako autor vzdává kontroly nad spoluhráči výměnou za možnost uslyšet svou hudbu v docela jiných konstelacích. Tohle riziko je pro něho prý ale hlavním důvodem, proč se stal jazzovým muzikantem.