Myšlenka začít zabývat se bossa novou mě poprvé napadla, když jsem poslouchala nahrávky Joao Gilberta a Tom Jobima. Fascinovaná rytmem, jazykem a lehkostí melodií, která se mi zdála být tak blízká. Začala jsem se podle sluchu učit brazilské texty a s manželem, tehdy ještě spolužákem Liborem Šmoldasem, jsme společně začali hrát bossa novu v duu.
Začalo nám hodně záležet na tom, aby hudba kterou hrajeme byla autentická, tím myslím texty v brazilské portugalštině, kterou jsem začala studovat a správné rytmy a akordy písní. Chtěli jsme, aby naše hudba vyrůstala z kořenů brazilské hudby, ale aby zároveň obsahovala moderní prvky z jazzu a dalších žánrů. Šli jsme více do hloubky, stahovali jsme staré nahrávky, přemýšleli o nových aranžmá, začali poslouchat desky Eliane Elias, Oscara Castro-Neves, Ellis Reginy a Marii Rity. Díky nabídce zahrát si ve větším obsazení se po čase duo rozrostlo na kvartet. Libor zaranžoval písničky, které jsme hráli a kapela byla na světě. Dříve nesla název Bossa nova Sensation, ale abychom nebyli zaškatulkováváni pouze do tohoto žánru, název jsme zrušili. Nyní moje kapela vystupuje pod mým profesním pseudonymem Zeurítia. Jméno Zeurítia pochází ze starého jazyka a znamená mimo jiné rovnováhu mezi mužem a ženou.
Kapela se ku příležitosti festivalů a velkých pódií rozrůstá na septet s perkusemi, ukulele a piánem nebo fender piánem. Za svou krátkou existenci máme již za sebou úspěšné vystoupení na festivalech Prague jazz week, Jazz goes to Town, Jazz Na Ulici, Žižkov meets Jazz. Kromě toho pravidelně vystupujeme v pražských klubech.
Přesto, že na svých koncertech zpívám převážně v brazilské portugalštině, jazykem, kterým v České republice málokdo hovoří, tvoří mé publikum v jazz klubech převážně Češi. Jak říká Richard Bona, hudba je jazyk, kterému rozumí každý!