„Když jsem byl mladý, měli jsme venku jen kadibudku, kde to strašně smrdělo… Naštěstí už mám dům s osmi ložnicemi a pěkně to tam voní“, vzpomíná Bobby Rush, legendární bluesový/R&B zpěvák na zahajovacím večeru letošního Chicago Blues Festivalu. Zpíval americkým prezidentům, svoji první Grammy získal teprve v 83 letech a ve svých 91 letech z něho vyzařuje energie, kterou s humorem a explicitními sexuálními narážkami neúnavně baví publikum spolu s dvěma korpulentními tanečnicemi s tvary Venuše. Své texty někdy recituje a připomíná, že to je on, kdo vymyslel rap.
Chicago Blues Festival se koná od roku 1984 tradičně počátkem června. Pořádá ho město Chicago na podporu blues a obchodní značky „Chicago Blues“. Chicago navštěvuje ročně na 50 milionů lidí, kteří vyhledávají architekturu, muzea, a kulturu včetně hudebních klubů jazz&blues. Bluesový styl „Chicago Blues“ zpopularizoval Muddy Waters, když připojil kytaru na elektrický zesilovač a v nočních klubech jako Checkerboard Lounge na jihu Chicaga se na přelomu 40. a 50. let rozezněla líbivá taneční hudba s rázným zvukem kytary a harmoniky.
Muddy Waters, Howlin‘ Wolf, Willie Dixon, Junior Wells, jejich odkaz je všude přítomný a navazují na něj nové generace hudebníků, kteří neúnavně hrají v klubech jako Kingston Mines, Rosa’s Lounge nebo Buddy Guy’s Legends, které v Chicagu musíte navštívit. Pro ty, kteří dávají přednost klasickému jazzu, je zde klub Green Mill Lounge. Pro běžné turisty pak klub Blue Chicago.
Promotéry Chicago blues jsou hudební vydavatelství Chess, Alligator, Delmark, která dříve sídlila v jižní části Michigan Avenue, zvané „Record Street“, kde nahráli svoji druhou desku Rolling Stones. Vydavatelství Chess Records, které založili Leonard Chess a Phil Chess, synové polských emigrantů, oslavilo na letošním festivalu 75. narozeniny vystoupením Mud Morganfielda, syna Muddy Waterse a Charlese Berry jr., syna Chucka Berryho. Nechyběly ani dcery Howlin´Wolfa nebo vynikající gospelová soulová zpěvačka Mitty Collier (84 let). Zástupci vydavatelství, hudebních klubů a bluesové osobnosti současnosti jako Mike Wheeler a Billy Branch jsou ti, kteří tvoří organizační výbor festivalu a představují hudební průmysl Chicago blues.
„Chicagský bluesový festival je největším bluesovým festivalem na světě a jedním z nejstarších,“ dodáva Bruce Iglauer, president Alligator Records. „Na festival přijíždí mnoho lidí, kteří o blues mnoho nevědí, ale jsou zvědaví. To znamená, že je to ideální platforma pro Aligator a další vydavatelství, která mohou světu představit nové talenty. V průběhu let jsme oslavili skvělá vystoupení téměř všech umělců Aligatoru. Letos to byl strhující chicagský debut D. K. Harrella. V loňském roce předvedli elektrizující set Southern Avenue. Tyto koncerty jsou zásadní pro představení vycházejících umělců statisícům lidí. Jako jeden ze zakladatelů chicagského bluesového festivalu jsem velmi hrdý na to, co pro svět znamená. A jsem pyšný na své rodné město, že ho prezentuje.“
Festival se koná v centru města v Millenium Parku v unikátním koncertním Jay Pritzker pavilonu. Radní města přijali kdysi usnesení, že Millenium Park musí sloužit veřejnosti a nesmí se v něm konat komerční akce, takže vstup na festival je zdarma. V parku se rovněž nesměla postavit žádná budova. Aby koncertní sál Jay Pritzker pavilon mohl vzniknout, musel být prohlášen za umělecké dílo. Umělecké dílo to skutečně je. Na základě nekompromisního požadavku rodiny Pritzker, majitelů hotelového řetězce Marriott, která byla podstatným finančním donátorem projektu, koncertní sál navrhl slavný architekt Frank Ghery (rovněž projektoval v obdobném stylu Guggenheim Muzeum Bilbao).
Sál má kapacitu 4.000 sedadel a 7.000 návštěvníků na volné travnaté ploše, nad kterou jsou umístěny ocelové nosníky se zavěšenými reproduktory zajišťujícími perfektní ozvučení kdekoliv. Hlavní podium festivalu doplňují v přilehlých prostorách parku další dvě podia – Rosa´s Lounge a Visit Mississippi Crossroads Stage. Festival tak může navštívit 15 až 20 tisíc diváků denně.
Každý hlavní program začíná, jak je v Americe při velkých akcí zvykem, americkou hymnou Star Spangled Banner, kterou zazpívá vybraný zpěvák nebo vystřihne některý z kytaristů ve stylu Jimyho Hendrixe. Již tento úvod je silným zážitkem. První hlavní vystoupení B.B.King Centennial Tribute připomnělo 100 let od narození světoznámého bluesmana B. B. Kinga (a 10 let od jeho úmrtí) s vystoupením skvělých kytaristů současnosti – Christone „Kingfish“ Ingrama, D. K. Harrella a Jonathana Ellisona za doprovodu Centennial B.B. King Orchestra, původního orchestru B. B. Kinga.
.JPG)
„Kingfish“ se zařadil ve svých 26 letech ke kytaristům blues nejvyšší ligy nejen zvukem kytary, ale i požadovaným honorářem za koncert (až 150.000 USD). „Roky jsem poslouchal, že mladé černochy už blues nezajímá. Tak doufám, že můžu dokázat, že svět je jiný,“ říká Christone Ingram (autista, 230 kg). Přezdívku „Kingfish“ používá podle svého prvního alba „Kingfish“ vydaného v roce 2019 na Alligator Records, které bylo ihned nominováno na Grammy a získalo tři ocenění nejlepšího bluesového alba roku, nejlepšího začínajícího umělce, nejlepšího alba současného blues. Druhý večer festivalu předvedl vlastní koncert, při kterém roztancoval podium a celé hlediště.
Další vzpomínku věnovali pořadatelé královně R&B/blues Denise LaSalle vystoupením „Women in Blues“ hvězdných zpěvaček Nellie „Tiger“ Travis, Thornetta Davis, Nora Jean Wallace a Mzz Reese za doprovodu orchestru Jonathana Ellisona. Tyto zpěvačky stejně jako energickou Sheryl Youngblood, klasickou Lynne Jordan, Ms. Jody a další můžete vidět v chicagských klubech a vždy je to zážitek. Headlinerkou festivalu ovšem byla v Evropě méně známá, přesto časopisem Rolling Stone zařazená na 56. místo mezi 100 nejlepších zpěváků všech dob, Mavis Staples (86 let). Jako většina bluesových a R&B zpěvaček začínala zpívat gospel v kostele, známou se stala jako členka rodinné skupiny The Staple Singers v 60. a 70. letech. Více než 60 let ohromuje tato chicagská pěvecká ikona svým teplým altovým hlasem. Festival vyvrcholil jejím vystoupením a na frázi „Everybody needs love, love, love….“ roztančila všechny.
Každý festival má přinášet nové objevy a překvapení. Takovým bylo určitě vystoupení kanadské zpěvačky Dawn Tyler Watson s jejím dojemným a technicky bezchybným projevem za doprovodu vynikající kapely na pomezí R&B, jazzu a blues. Vycházející hvězdou ve stylu B.B.Kinga a Little Waltera je D.K. Harrell (25 let) z Lousianny. Většina bluesmanů při vystoupení hovoří o tom, jak vyšli z bídných poměrů. Stejně Harrell uvádí, že ještě před 3 lety hrál na ulici a byl bezdomovcem. „Dnes je mnoho kytaristů, kteří hrají miliony not, a myslí si, že to je okay. Ale jen se předvádějí. Musíš mít ten správný tón, abys lidi rozbrečel...“, říká Harrel a má pravdu. Výborným kytaristou je třeba Němec Stefan Hillesheim, který se usadil v Chicagu, ale kterému chybí právě ten černošský feeling. Stejně jako skvělému kytaristovi Argentinci Ivanu Singhovi, který se stal pevnou součástí chicagské bluesové komunity.
.JPG)
Kromě D. K. Harrella nabídl festival další „novou krev“ blues. Příští bluesovou generaci jistě představuje Michael Damani svým stylem „cosmic blues“ připomínající Lenny Krawitze. Tvrdší styl navazující na Jimmy Hendrixe předvádí Jamiah „Dirty Deacon“ Rogers se svým Dirty Church Band, který se ztotožňuje s frází „born to the blues“ (narozen pro blues). Klasické blues na festivalu zahrálo trio dalších mladých bluesmanů – Joey J. Saye, Stephen Hull a Harrel „Young Reil“ Davenport.
Na festivalu nemohou chybět současní hráči, kteří navazují na odkaz Muddy Waterse, Alberta Kinga, Stavie Ray Vaughna, Willie Dixona, Junior Wellse a dalších, se kterými případně i hráli. Jimmy Burns Band, John Primer & the Real Deal Blues Band, The Mike Wheeler Band, Billy Branch and the Sons of Blues, Rico McFarland, Joe Barr and the Platinum Band, Toranzo Cannon, Joanna Connor, Lurrie Bell. To jsou všechno jména, která rozhodně nezklamou a nabízí originální blues a R&B v tom nejlepším provedení. Nedílnou součástí chicagské hudební scény je vynikající pianista japonského původu Sumito „ARIO“ Arioshi, člen skupiny Sons of Blues. A pokud nevystupují na festivalu, najdete je v některém z chicagských klubů. (Poznámka: kluby jsou zavřeny v pondělí a úterý, vstupné 20–30 USD, začátek představení většinou od 21 hod.)
Last but not least: Buddy Guy. Buddy Guy je žijící legendou a ikonou Chicago blues. Po světovém turné Farewell Tour (vystoupil i v Praze) byl hlavní hvězdou festivalu v loňském roce. Den jeho vystoupení na festivalu byl deklarován primátorem města Chicago jako „Buddy Guy's Day“. Stále vystupuje na turné v různých místech USA. V jeho klubu Buddy Guy´s Legends (700 S Wabash Ave) ho potkáte možná jen náhodou. Vystupuje zde každoročně jen v lednu.
Buddy Guy slíbil Muddu Watersovi, že bude usilovat, aby blues stále žilo (keeping blues alive). Hraje jeho písně a provozování klubu, který Buddy Guy založil v roce 1989 a stále ho vlastní, bere jako součást tohoto slibu. A blues, původně černošská hudba z delty Mississippi, stále žije a láká stále více a více bělošské publikum. Jak uvádí jeho citát ve vstupu do Buddy Guy´s Legends: „If the blues is alive, I am alive“ (Kdy žije blues, žiji i já).
Autor textu: Jiří Kuliš
Foto: Jiří Kuliš
Chicago Blues Festival byl živě streamován a jeho hlavní části v jednotlivé dny jsou dostupné na Youtube.
