To jméno znáte. Dýchá z něj jiná epocha, legendární jazz, swing i blues. Dýchá z něj vůně naleštěných houslí, zánovních klavírů na zaoceánských lodích, hrdelní zpěv těch největších es. Dýchá z něj orchestr Duke Ellingtona, Dougova prastrýce, jednoho z nejvýznamnějších jazzových těles všech dob. Sám Doug řekl, že "v jeho hudbě žije Ellingtonův duch, a každou skladbu mu hraje na počest."
Doug Ellington nedělá rodinnému jménu ostudu, naopak - po dlouhé sólové kariéře, která mu přinesla řadu ocenění, se rozhodl roku 2003 založit ambiciózní a neotřelou skupinu, Doug Ellington & New Urban Groove. A jako jeho prastrýc, i on posouvá hranice žánru a nebojí se experimentů, které si získávají publikum i kritiku. Po více než dvanácti letech vystupování má New Urban Groove dokonale harmonický, neotřelý a přitom úchvatný zvuk.
Doug s kolegy objel už skoro celý svět - od své domovské scény v San Franciscu, USA, kde nemůže chybět na žádném větším koncertě a je hvězdou každého lepšího klubu, po evropská vystoupení, od Francie po Rusko. Všude, kde se najde milovník klasického jazzu, vyzývavého blues nebo sladce drsného rocku, tam je i Doug a dává publiku pořádně zabrat.
New Urban ale nemůže stát jen na Dougovi, po dvanácti letech spolupráce a velkého přátelství hrají všichni členové jako dobře seřízený stroj. Chazz Alley, se svými skvostnými saxofonovými improvizacemi, který se nebojí přidat těžkost výrazu. Steve Kaku na bicí, kterého radost z vystoupení je nakažlivá a nenechá jednoho neklepat si nohou do taktu. Procítěná hra Yumy Sunga, který zná hrát jako Bůh a v neposlední řadě Dave Smith, držící lehkostí i nečekanými gryfy kapelu pohromadě. Spolu s Dougovou trubkou nemají v jazzové branži konkurenci.
A co sám Doug? Ani úspěch a vrchol kariéry pro něj neznamená konec hledání nového výrazu. Stále si uvědomuje, že hraní dobré hudby je i tvrdá práce a s každým singlem, každým koncertem i každou zkouškou se snaží zlepšit. A zachovat to nejlepší, co jazz může nabídnout.
Zatím jejich nejúspěšnější CD Life je směsí ostrých rockových tónů, parádních jazzových improvizací i vyspělé krásy, na které by mohl být Duke Ellington po právu pyšný.
