Přední americký kytarista Bernard Allison vystoupil 11. dubna podvanácté ve vídeňském klubu Reigen Live v rámci evropského Luther´s Blues Tour 2026. „Chtěl bych poděkovat Reigen Live, že mohu pokračovat v tom, co začal můj otec. Tady jsem začínal s mým tátou před mnoha roky, ale pořád je to pro mne jako by to bylo včera. Víte, otec je pořád se mnou, tam nahoře, dívá se na mne, na mou kapelu, na vás všechny… Já tátu znám, byl by v slzách a byl by pyšný na mne a na moje hráče, že pokračujeme v tom, co on pro nás všechny začal. Rád se s vámi potkám po vystoupení. Děkuji vám všem.“
Jeho vystoupení jsou elektrizující, zábavná. Říká, že se vždy snaží hrát nejméně na 110%. Na seznamu je pouze 10 skladeb, ale koncert včetně krátké pauzy trvá tři hodiny, protože Allison dlouze improvizuje a uskakuje během skladby do různých poloh. Bernard Allison jde ve šlépějích svého otce, bluesové superstar Luthera Allisona od roku 1983, kdy společně vystoupili na Chicago Blues Festival. Bernarda, kterému bylo teprve 18 let, následně pozvala do doprovodné skupiny Koko Taylor. „Hrát s Koko byla velká škola. Nejenže byla výborná zpěvačka. Hrál jsem nejprve doprovodnou kytaru, později první. Naučila mne respekt ke spoluhráčům, dodržování role každého člena kapely.“
Bernard měl výbornou hudební školu odmalička, protože vyrůstal v komunitě bluesových hvězd. S otcem chodil domů k Muddy Watersovi a mohl pozorovat, jak doma zkoušel. Osobně znal mnoho dalších včetně Albert Kinga, B. B. Kinga, Johna Lee Hookera. „Willie Dixon, Koko Taylor, Otis Rush k nám chodili domů“. Nemohl mít lepší učitele hry na kytaru než Johnny Wintera a Steve Ray Vaughana. „Od prvního dne jsem věděl, že musím být hudebník. Je to v mé krvi. Jako dítě jsem běhal po podiu, kde hrál otec. Všichni jsme se znali. Moje rodiče dal dohromady Bobby Rush. Moje babička chodila v Mississippi s John Lee Hookerem. Svět je malý.“
Charismatický otec Luther Allison žil dlouhodobě v Paříži. (Bohužel poměrně brzy zemřel v 57 letech.) Kytarovou superstar s kořeny v Chicago blues se stal především v Evropě. Hrál na mnoha evropských jazzových a bluesových festivalech, pravidelně v Montreux (album „Live in Montreux 1976-1994“). Perličkou je, že Luther Allison po příchodu do Chicaga v 50. letech založil skupinu The Rolling Stones, ale název se mu nelíbil, a později ho změnil.
Obdobně jako otec i Bernard Allison žije a koncertuje značnou část roku v Evropě, kde nahrává u německého vydavatelství Ruf Records. Impulzem k založení Ruf Records byl právě Luther Allison. „Otec mi vždy říkal, abych se nesnažil být jako on, abych vyprofiloval vlastní styl. Nemůžu být Muddy nebo B. B., ale když složím píseň, vždy tam bude něco, co připomene otce, Alberta Kinga, Steve Ray Vaughna. Hraju skladby, které složil a hrál otec, ale po svém, jak to cítím já.“ Skladby otce hrané ve vlastním stylu vybral pro kompilační album „Luther´s Blues“ vydané v roce 2024.
Bernard Allison není superhvězda, která odejde z pódia a odjede limuzínou. Po vystoupení kolem půlnoci se spolu se spoluhráči věnuje fanouškům. Je velmi přátelský a lidsky příjemný. Neúnavně podepisuje, fotografuje se a nebrání se krátkým rozhovorům, což konečně umožnilo napsat tento článek. Ve svých 60 letech intenzivně koncertuje. Absolvuje až 250 živých koncertů ročně, což představuje náročnou logistiku a dobrou kondici.
Dlouholetého basisty kapely George Moye se ptám, jak je možné, že hrají dnes ve Vídni a jsou tak svěží, když včera vystupovali v Norjöppingu ve Švédsku a jak dostali hudební nástroje do Vídně. „Jo, to je pravda. Letěli jsme ráno do Vídně. Hudební nástroje tady naštěstí byly, vezli jsme sebou jen kytary. Zítra máme volno a pak jedeme do Salzburku. Jsme v pohodě.“
Bernardovi říkám, že ho rád fotografuji, protože pro mne ztělesňuje „Bluesmana“. „Víš, moje kapela se jmenuje Bernard Allison Group. Není tam slovo blues. Kdyby to bylo Bernard Allison Blues Group a já bych se odchýlil od blues, což dělám, pak by lidi říkali, ale to není blues. Já se považuju za hudebníka v širším smyslu. Byl jsem ovlivněnej nejen blues, ale jazzem, rockem, vedle blues je pro mne nejpřirozenější funk.“ Na koncertech kombinuje různé styly. Zahraje stejně Hendrixe, jako Chicago blues nebo funkové prvky.
Kapelu letos nově doplnil Stevie J Blues (Stevie J Johnson), velmi ceněný hudebník, původem z Jackson, Mississippi, hrající doprovodnou kytaru. Dlouhodobě doprovázel Bobby Rushe. Typický příběh hudebníka, který začínal v kostele a skončil u blues. V nadsázce se ptám, proč není v Clarksdale, kolébce blues, kde právě probíhá bluesový festival. „Jo, Clarksdale, máš pravdu, tam všichni budou. V klubu Ground Zero, tam jsem hrál. Kingfish Ingram tam asi bude taky, ten je z Clarksdale.“
Moji zmínku o festivalu Blues Alive v Šumperku zaslechne vynikající klávesista Eric Robert. „Blues Alive znám. Byl jsem tam loni.“ „To bylo 2023, když tam Bernard Allison vystupoval“, opravuji ho. „No ale já tam byl i loni se Selwynem Birchwoodem. Vypadl mu klávesista a Bernard souhlasil, abych zaskočil. To je moc dobrej festival“. Novým členem je i bubeník Sam Butts jr., který pomáhá Bernardovi s organizací „signing session“.
V Československu vystoupil Bernard Allison prvně v roce 1991 se svým otcem na jazzovém festivalu v Praze a pravidelně se vrací. Naposledy vystoupil v Jazz Dock v Praze v dubnu loňského roku. Bernard Allison vystoupí s kytaristou Devonem Allmanem v uskupení Devon Allman's Blues Summit v září 2026 v Lucerna Music Baru v Praze. Po půlnoci se loučíme. „Díky za vaši hudbu. Na shledanou v Praze!“
Autor: Jiří Kuliš
Foto a video: Jiří Kuliš
