Nie je každý deň sviatkom a nie každý február si môže dovoliť 29 dní. Práve tento február sa však takouto výsadou bude pýšiť a pokiaľ chcete tento magický dátum stráviť výnimočne, skúste si napríklad zakričať z plného hrdla: „Banzai!“ Týmto výrazom prejavujú svoje nadšenie japonskí fanúšikovia a nás ním chcú zajtra (štvrtok 29. februára) v priestoroch brnianskej Starej pekárne a tiež v piatok 1. marca v pražskom Jazz Docku, povzbudiť saxofonista Radek Zapadlo, kontrabasista Vilém Spilka a bubeník Martin Kleibl. Práve títo budú ako zbrusu nové trio SAKOBI krstiť debutový album „Banzai!“, inšpirovaný jazzom i world music.
SAKOBI je najhorúcejším projektom spoluhráčov z kapely Vilém Spilka Quartet. Pokiaľ máte lídra telesa zafixovaného ako gitaristu, nebudete na omyle. Umelecký riaditeľ a dramaturg široko-ďaleko najinovatívnejšieho jazzového podujatia Jazz Fest Brno, tentokrát vymenil svoj šesťstrunový nástroj za najväčší z rodiny sláčikov – kontrabas. A prečo SAKOBI? Vysvetlenie nehľadajte v japonských slovníkoch, pretože je prosté: Radek Zapadlo hrá na SAxofóne, Vilém Spilka na KOntrabase a Martin Kleibl na BIcích nástrojoch. „Debutová deska nese v duchu japonských reálií název Banzai!, tedy něco jako pokřik Hurá! Stylově je album více méně nezařaditelné, čerpá jak z tradic jazzu a dalších afroamerických stylů, tak z folklorní hudby nejen z Moravy,” vysvetľuje Vilém Spilka. Na albume, ktorý vychádza v brnianskom vydavateľstve BIVAK RECORDS, sa autorsky podieľali všetci členovia. „Radek Zapadlo přispěl melancholickou dumkou Cesta za modrým sluncem, píseň Na cestě Martina Kleibla je naopak typický povznášející latin jazz,” dodává Spilka, ktorý zložil zbytok repertoáru. Jeho skladby prezrádzajú najrôznejšie hudobné i nehudobné inšpirácie – od rodného Brna po Japonsko, na ktoré odkazuje kryptogram v názve kapely.
SAKOBI je unikátny projekt nielen repertoárovo, ale trio v zložení saxofón – kontrabas – bicie nástroje je na československej scéne ojedinelým konceptom. „Poskytuje prostor k intenzivní hudební komunikaci i svobodnému vyjádření jednotlivých členů. A protože spolu dlouhodobě působíme i v jiných sestavách, jsme na sebe úzce hudebně napojeni,” vysvetľuje Spilka. Radek Zapadlo sa na českej jazzovej scéne úspešne pohybuje už takmer štvrťstoročie, aktuálne po boku Mateja Benka, Ondřeje Rumla, je tiež členom Cotatcha Orchestra a vedie vlastnú kapelu Four in Blue. Martin Kleibl osciluje po osemročnom pôsobení vo Filharmonii Brno medzi klasickou hudbou, jazzom a popom: so špičkovým marimbistom Martinom Opršálom prevádzkuje OK Percussion duo, ale tiež sprevádza speváka Petra Bendeho. Vilém Spilka vymenil pre účely projektu SAKOBI svoj hlavný nástroj gitaru za kontrabas, ktorému sa začal venovať v období pandémie covidu.
Tri otázky pre Viléma Spilku:
Prečo ste sa rozhodli vytvoriť trio SAKOBI?
Hlavním popudem byla moje potřeba otrkat se s kontrabasem na veřejnosti, dostat se rychle „do hudby” s novým nástrojem. Vybral jsem si k tomu spoluhráče, které dobře znám, mám s nimi kamarádský vztah – věděl jsem, že budou hlavně ze startu tolerantní a dají mi čas, abych se k nim postupně úrovní hraní přiblížil. I proto jsme začali s repertoárem složeným z jazzových standardů, věcí, které máme obehrány a můžeme se v nich pohybovat poměrně svobodně. Standardy ostatně hrajeme dodnes, nacházíme v jejich interpretaci i občasné dekonstrukci hodně zábavy. Navíc mně jako basovému novici umožňují zachovat si tzv. beginner's mind a dětskou radost z hudby, která potřebuje po třiceti letech hraní oprášit.
Názov evokuje inšpiráciu Japonskom. Má to nejaký iný (hlbší) zmysel?
Prvotní inspirace je skutečně název kapely, ale k Japonsku určité vazby máme – bubeník Martin Kleibl, který název vymyslel, byl opakovaně v Japonsku s Filharmonií Brno a zemi si velmi oblíbil. Radek Zapadlo míval rád japonskou whisky. Já chodím už roky pravidelně do japonské restaurace Ebisu na obědy, seznámil jsem se s její duší, kuchařkou a jazzovou fanynkou Yuhi Che, která je z Osaky a je průkopnicí fusion korejské a japonské kuchyně. Naše hudba je podobnou fúzí – především amerických a moravských elementů, ale ani Japonsko nechybí.
Ako by si charakterizoval album a hudbu na ňom?
Zásadní charakteristika alba je nekomplikovanost. Nechtěli jsme samoúčelně zesložiťovat naše poměrně jednoduché hudební hříčky. Respektive pokud někdo náhodou přišel s nápadem něco zkomplikovat, zbylí dva ho přehlasovali. Výsledkem je kolekce stylově vcelku pestrých písniček v podání lidí, kteří mají rádi černou muziku, ale narodili se na Moravě.
Autor: Peter Motyčka podľa tlačovej správy
Foto: Roman Franc
