Důvod pro návštěvu malebného bavorského městečka Burghausen, které hraničí s Rakouskem řekou Salzach, může být dvojí. Nejdelší hrad na světě nebo Mezinárodní jazzový festival B´Jazz, který letos oslavil 55. výročí. Na jeho podiích se během let objevovala elitní jména jazzových velikánů, kteří definovali jazz. Jejich účast na festivalu připomínají pamětní desky v pěší ulici starého města „Street of Fame“ (Ulice jazzové slávy): Count Basie, Buddy Rich, Dave Brubeck, Dizzie Gillespie, Cassandra Wilson, Chick Corea, McCoy Tyner, Woody Herman, Stan Getz, Lionel Hampton, Dexter Gordon, Art Blakey, Horace Silver, Oscar Peterson, Gerry Mulligan, Chat Baker, Wayne Shorter, Mephis Slim a další. Nechyběly legendy jako Duke Ellington, Ella Fitzgerald, Miles Davis, B.B. King, Ray Charles nebo George Benson.
Jak už to bývá, příběh festivalu začala psát skupinka místních hudebních nadšenců, aktivistů, studentů, inspirovaná jazzovou renesancí 60. let. Uspořádala první komorní akce vlastně pro sebe bez velkých ambicí. Zásluhou podpory města a komunitního nadšení se festival poměrně rychle etabloval jako mezinárodní akce s vrcholnými jmény jazzu a blues. Festival od počátku balancoval mezi tradicí a modernou, mezi jazzem, blues a dalšími směry, mezi sázkou na jistotu a experimentálními avantgardními pokusy. Zásluhou této otevřenosti dramaturgie se festival v Burghausenu vyprofiloval mezi přední evropské hudební festivaly, které představují špičku světové hudební jazzové scény.
Je neuvěřitelné, že malé město s cca 20 tisíci obyvatel někde v Bavorsku (cca 100 km od Mnichova) dokáže přitáhnout špičkové světoznámé hudebníky a odpovídající publikum. Kromě malebnosti starého města má Burghausen proto všechny předpoklady. Relativně dobrou dostupnost, dostatečné ubytovací a stravovací kapacity, odpovídající koncertní sál (Wackerhalle - součást komplexu Wacker Chemie, největšího zaměstnavatele města) s velkým parkovištěm (zdarma) a další lokality vhodné pro menší hudební vystoupení, „jam sessions“ a podobně.
Festival se v průběhu let zprofesionalizoval. Dlouhodobě za ním stojí kolektivní nadšení dramaturgů za institucionální podpory města a místní komunity. Nejvýraznější osobností festivalu byl dlouholetý umělecký ředitel Heribert Riesenhuber, který měl kontakty na světovou scénu a který vtisknul festivalu charakter místa setkávání tradičního jazzu a dalších směrů včetně objevování talentů.
Letošní výroční festival představil světové jazzové a fusion legendy jako Mike Stern (Mike Stern Band), bývalý spoluhráč Milese Davise, blues-jazzový kytarista Robben Ford, který vystoupil s Zürich Jazz Orchestra nebo evropská hvězda, jazzový bubeník Wolfgang Haffner. Moderní crossover styl zastupoval jeden z nejaktuálnějších headlinerů a držitel Grammy, jazzový varhaník a pianista Cory Henry se skupinou The Funk Apostles, hrající na pomezí funk-jazz-gospel. Nechyběli Irreversible Entanglements, špička současného avantgardního jazzu, nebo berlínská skupina Sonic Interventions, která předvádí nejen avantgardní jazz, ale nebojí se sociální výpovědi („Stop the wars!“)
Novou jazzovou generaci zastupovala afro-francouzská basistka Amy Gadiaga, působící v Londýně, která je považována za jednu z nejvýraznějších mladých tváří evropského jazzu, stejně jako Shuteen Erdenebaatar Trio nebo Jakob Bänsch, zastupující mladou německou hudební generaci.
Sobota je věnována blues, které je na festivalu tradičně silně zastoupeno. Letos byl hlavním headlinerem Ronnie Baker Brooks, chicagská hvězda z druhé generace (syn kytaristu Lonnie Brookse) převážně se skladbami z posledního oceňovaného alba „Blues Is My DNA“ (Chicago blues). Druhým zástupcem blues na hlavním podiu byl vynikající bluesový harmonikář Paul Lamb se svou skupinou The King Snakes, patřící ke špičkám současného britského blues. O víkendovém programu, kdy se vystoupení odehrávají v různých lokalitách, mohli bluesoví zájemci navštívit vystoupení německých bluesmanů Jakarta Blues Band, hrajících ve stylu Chicago blues.
Úspěch festivalu v Burghausenu stojí na propojování různých stylů, spojování tradice a avantgardy, obsahuje silnou bluesovou linku, klade důraz na evropský jazz a propojení s americkou hudbou. V soutěži „European Young Artists´ Jazz Award“ pomáhá objevovat nové talenty a dává jim prostor. Ukazuje současný jazz, blues, gospel, funk v celém záběru. Menší koncertní sály vytvářejí intimnější kontakt mezi umělci a publikem, což je v době streamování a algoritmů důležité. Během koncertu toto zdůraznil i Cory Henry: „Děkujeme vám, že jste přišli poslechnout si nás naživo. Velmi si toho vážíme. V době streamování je živé vystoupení a kontakt s vámi pro nás velmi důležité. Dává nám to energii. Upřímně, bez živých koncertů bychom se asi neuživili.“
Praktické poznámky: Festival se koná tradičně v březnu jako týdenní akce se sérií koncertů vrcholících o víkendu. Hlavní scény jsou ve Wackerhalle a Stadtsaal. Koncerty jsou koncipovány jako dvoj-koncerty podobných stylů za individuální vstupné na každý koncert (50 – 80 EUR/koncert). Sobota je věnována blues a kromě hlavního podia ve Wackerhalle se vystoupení konají na různých místech ve městě. V případě velkého města by to znamenalo logistický problém hlavně s parkováním, ale Burghausen je v tomto ohledu přívětivé město, poskytující dostatek možností parkování zdarma (do 2 hodin s parkovacími hodinami).
Text a foto: Jiří Kuliš
