Teprve v Japonsku si člověk uvědomí, že Japonsko je vedle USA jazzovou velmocí. Jazz hraje všude. V obchodech, hotelech i tam, kde byste to nečekali jako v tradičních japonských restauracích. Japonský pop je dosti nestravitelný, ale japonský jazz má světovou úroveň. Popularita jazz & blues dosáhla vrcholu v 60. a 70. letech jako prvek modernizace a přebírání západní kultury v japonské společnosti. Jazz byl považován za moderní, západní hudební proud, odlišující se od tradiční japonské kultury.
Jazzová hudba pronikala do Japonska již v předválečném období. V době války byla zakázána jako hudba nepřítele, ale znovu se rozšířila zásluhou přítomnosti amerických vojáků v přístavních městech Jokohama a Kobe v poválečném období. V té době se na scéně objevili legendární japonští jazzmani jako Fumio Nanri (japonský „Satchmo“), Terumasa Hino (japonský Miles Davis), pianistka Toshiko Akyoshi, klavírista Masabumi Kikuchi nebo i ve svých 90 letech stále hrající saxofonista Sadao Watanabe.
Japonské firmy jako Yamaha, Kawai, Technics a další dosáhly špičkovou úroveň audio techniky, kterou jsou vybaveny početné jazzové a bluesové kluby a především „jazzu kissas“, unikátní japonské jazzové kavárny. Zajímavé je, že Japonci dosud dávají přednost hudbě na fyzických nosičích, které představují 85% prodeje hudby. Proto dosud nevymizely obchody s obrovským výběrem gramofonových desek a CD, ať již nových nebo použitých.
Japonský fenomén – Jazzu kissa
„Jazz café“ je po poněkud zavádějící název. „Jazzu kissa“ není místo, kam si jdete vypít šálek kvalitní kávy, ale kam si jdete poslechnout kvalitní hudbu, produkovanou na masivní perfekcionistické hi-fi soustavě z převážně vinylových desek. Správně se tedy jedná o hudební posluchárny. První byla údajně založena v roce 1933 v Yokohamě. V Japonsku existuje v současnosti na 600 „jazu kissas“. V 60. a 70. letech, kdy jazz představoval hlavní proud západní hudby, jich byl dvojnásobek. Dnes jde spíše o alternativní hudební směr, byť se jednotlivé posluchárny odlišují podle žánru a druhu jazzu.
Praktické důvody vzniku „jazzu kissas“ mohou být různé. V japonských domácnostech většinou není prostor ani na skladování potravin, natož na umístění větších reproduktorů. Malé bytové prostory, často sdílené více členy domácnosti a osob více generací, neumožňují mimo jiné hlasitý poslech hudby v prostoru, nehledě na „papírové“ stěny bytů. I japonské hodinové hotely „love hotels“ jsou z velké části využívány manželskými páry. Běžný život Japonců se odehrává mimo domov, v práci se zbytečnými přesčasovými hodinami, ve vlacích, v restauracích a barech.
Dalším důvodem byla jistě i cena hudebních nosičů. V 60. a 70. letech, kdy hlad po západní hudbě vrcholil, byly gramofonové desky poměrně drahé, nehledě na potřebu jejich skladování. A navíc „jazzu kissa“ poskytuje únik ze životního stressu. Jedna z poslucháren má přiléhavý název „Shelter“. Úkryt nikoliv před bombou, ale každodenní ubíjející rutinou velkoměsta. V jazzu kissa člověka obklopí hudba a na chvíli lze zapomenout na problémy a stress.
Jazzu kissas disponují úctyhodnými sbírkami tisíců vinylů a CD a perfektní audio aparaturou. Jazz kissas nenajdete na hlavních třídách, ale v malých bočních uličkách ve sklepech, přístavcích, v patrech nenápadných budov, kam se často vejde jen několik osob: Samurai (Shinjuku), Bird/56 (Ósaka), Jazz Pepe (Shinjuku), Paper Moon (Toshima-ku, Tokyo), Dug (Shinjuku), Eagle (Yotsuya), Jazz BigBoy (Jimbocho), Jazz Blues Soul Bar (Shibuya), Jazz Union (Shibuya).
Majitelé jazz kissas jsou fandové určitého směru a současně audiofilové. Jazz kissas byly zakládány v období japonského hospodářského zázraku a jejich majitelé jsou nyní starší lidé nad 70 let, byť nastupuje mladší generace. Chtějí se podělit o hudbu a dosáhnout hudebního zážitku v maximální kvalitě. Používají nejrůznější sestavy reproduktorů známých značek nebo sestavují vlastní reproduktory a audiosystémy. Jazzu Kissa Volontaire (Akasaka) se chlubí populárními vintage reproduktory JBL LE8T z 60. let a zesilovači JBL SA6000 a sbírkou 5000 LP. „Bar provozujeme se sestrou od roku 1976. Dříve jsme podávali i menší jídlo, nyní pouze drinky. Čeko, ano to je dobré pivo,“ říká majitel za pultem.
Cílem je poslech hudby v co nejlepší možné kvalitě a šálek kávy je nepodstatný. V jazz kissas se nemluví, ale poslouchá. Prvořadá je hudba, kvalita zvuku a také vztah hosta s provozovatelem. V mnoha posluchárnách je umístěn nápis „Ticho prosím“. V denní době se konzumují nealkoholické nápoje. Teprve ve večerních hodinách fungují jazzu kissas jako bary s nabídkou alkoholu a možností konverzace.
Japonský jazz
Japonsko dalo světu spoustu technologií a technických vychytávek, ale také spoustu vynikajících hudebníků. Ti nejlepší studovali hudbu v USA nebo se tam usadili, u nás ovšem nejsou příliš známí. Výjimkou je v USA žijící virtuózní pianistka Hiromi Uehara, která vystoupila na jazzovém festivalu v Brně a Colours of Ostrava (2022), hrála s Českou filharmonií a slovenským bubeníkem Martinem Valihorou, se kterým se seznámila na Berklee College.
Všestranným pianistou (blues, jazz, R&B), původem s Kjóta, žijícím od 80. let v Chicagu a hrajícím s mnoha americkými bluesmany je Sumito „Ariyo“Ariyoshi „Na piano jsem hrál od tří let. Z hudební školy mne vyhodili, protože jsem nedodržoval klasický prstoklad. Rád hraji volněji. Blues se stalo součástí mého života. Všechno, co chci dělat je hrát a bavit lidi,“ prozrazuje o sobě Ariyo v ósackém bluesovém klubu Raincoat. Je to malý bar pro cca 20 osob a Ariyo s kytaristou Tadashi Kotakem nás bavili více než dvě hodiny.
Japonským jazzovým hudebníkům je vyčítáno, že kopírují západní vzory, proto někdy používají tradiční japonské nástroje jako populární dívčí jazz-funková skupina TGJ – Tokyo Groove Jyoshi (Jyoshi = ženy), která hraje groove/funk/jazz. Obdobnou dívčí skupinou jsou The Jazz Avengers, která stejně jako TGJ vystupuje v Číně či Austrálii.
Ke známým japonským jazzmannům patří vedle Hiromi například jazzband Koyto Jazz Massive (KJM), Soil&Pimp Sessions, kytarista Toshiki Soejima, zpěvačka Nao Yoshioka, saxofonistka Ami Nakazano, trumpetista Terumasa Hino, Makoto Ozone (varhany, piano), trumpetista Takuya Kuroda žijící v New Yorku. Zajímavé je trio Fox Capture Plan, skládající hudbu k filmům a hrající moderní jazz. Dle jména upoutá mezi aktuálně vystupujícími jazzmany Marty Holoubek, což je basista/kytarista původem z australského Adelaide, evidentně z rodiny s českým původem, který se usadil v Tokiu. Výčet japonských hudebníků a skupin by byl velmi dlouhý.
Hudební kluby
Není divu, že v Tokiu, Jokohamě a Osace najdete desítky jazz&blues klubů, každý den se živou hudbou. Nechybí větší kluby Blue Note, Blues Alley, Billboard, které sídlí v Tokiu i Ósace. Vyhledávané jsou ale menší kluby s „rodinnou atmosférou“ a kapacitou pro 40-60 osob jako například Pit Inn (Shinjuku), Body&Soul (Shibuya), Alfie (Roppongi), Jazz Spot Intro (Shinjuku).
Body&Soul je jeden z prvních jazzových klubů v Tokiu s kapacitou pro 50-60 osob byl vyhlášen jako jeden z nejlepších klubů na světě a zařazen do projektu „OH, JAZZ!!“ streamujícího živá vystoupení z vybraných klubů. (www.ohjazz.tv) Jeho majitelka Kyoko Seki je i ve svých 80 letech každý večer přítomna a stará se o stálé hosty a vystupující. „Japonský jazz že je velký, ani ne, jsme dost malá země a nejsme zase takovou jazzovou velmocí, jak si myslíte,“ říká skromně a představuje Toshio Mikiho, vedoucího skupiny Cover Page Orchestra. Klub Pit Inn nabízí za pouhých 1100 jenů (7 EUR) měsíčně přístup ke streamování vlastního programu. Jazz Spot Intro je zase zajímavý tím, že o víkendech pořádá jam sessions pro mladé hudebníky, často trvající do ranních hodin.
Pro cizince je v současnosti potěšitelné, že není třeba se bát do klubu vstoupit. Japonsko již není jednou s nejdražších zemí světa a Tokio není nejdražším městem světa jako dříve. Zásluhou devalvace japonského jenu jsou ceny hotelů, dopravy, restaurací včetně vstupného a nápojů v hudebních klubech stejné nebo nižší než v Evropě. Vstupné na koncerty v menších klubech se pohybuje na úrovni 2500 – 5000 JPY (15 – 30 EUR), ve větších klubech 8000 – 20000 JPY (50 – 120 EUR). Ve větších klubech vystupují kromě japonských špičkových hudebníků i hostující zahraniční.
Zahraniční hudebníci přijíždějí na jazzový festival Blue Note Jazz Festival Japan (Ariake Arena), který se letos koná v Tokiu 27. – 28. září a vystoupí na něm Norah Jones. V Japonsku se konají desítky jazzových festivalů jako Tokyo Jazz Festival (říjen, Yoyogi Park, NHK Hall), Sapporo City Jazz, Yokohama Jazz Promenade, Jozenji Street Jazz Festival (Sendai, září), Mount Fuji Jazz Festival (Yamanaka Lake, Yamanashi, srpen), Montreux Jazz Festival Japan, Takatsuki Jazz Street (Ósaka/Kyoto, květen).
K nejpopulárnějším zahraničním hvězdám v Japonsku patřil od 50. let Ray Charles (album „Live in Japan“). Snad nejpopulárnějším zahraničním hudebníkem současnosti je Eric Clapton, který od roku 1974 odehrál v Japonsku 110 koncertů, které navštívilo 1,8 mil. fanoušků. Nejvíce koncertů odehrál v hale Tokyo Budokan. Slavné živé album „Just One Night“ (1979) bylo nahráno právě tam. Clapton má k Japonsku zvláštní vztah, obdivuje japonskou organizaci, schopnosti jevištních techniků a hlavně cit japonského publika pro vnímání hudby. Letos v dubnu odehrál EC posledních osm japonských koncertů v hale Budokan v Tokiu. Dle Claptona skutečně poslední koncerty v Japonsku, neboť ve svých 80 letech špatně snáší cestu a jetlag.
Autor textu a foto: Jiří Kuliš
