„Když držím kytaru, cítím se absolutně svobodná“, říká Erja Lyytinen. Finská královna slide kytary oslavuje jubileum evropským turné, na kterém dokazuje, že chce bluesrock dál posouvat.
Na podium vídeňského klubu Reigen Live nepřichází černošský hudebník v klobouku s tmavými brýlemi, ale černovlasá Finka menší postavy v upnutých kožených kalhotách se svou oblíbenou modrou kytarou G&L/ASAT Z-3. Nasadí si kovovou trubičku na malíček a spustí neuvěřitelný kovový slide v doprovodu basisty Heikki Saarenkunnase a bubeníka Jessie Lehtoa. Během prvních minut potvrzuje, že není obyčejnou kytaristkou. „Není to příliš nahlas? Není? OK, to jsem ráda!“. Erja Lyytinen oslavuje 50. narozeniny evropským turné se zastávkami v Bratislavě a ve Vídni.
Vybudovala si renomé špičkové kytaristky díky talentu a tvrdé práci. V roce 2017 získala ocenění European Blues Award pro nejlepšího kytaristu roku. Umísťuje se pravidelně v žebříčcích nejlepších kytaristů světa. Po boku kytarových velikánů také vystupuje. Carlos Santana ji po společném vystoupení v Helsinkách (2018) před 20 000 diváky nazval „kytarovým bleskem“ a její hru označil za budoucnost. Jamovala s Joe Bonamassou. Koncertovala s kytaristkami jako Sue Foley, Joanne Shaw Taylor. S britskými bluesmany (Aynsley Lister, Ian Parker) nahrála koncepční album „Pilgrimage – Mississippi to Memphis“ (Ruf Records 2006).
Ne nadarmo je přezdívána „královna slide kytary“ (Queen of the Slide Guitar) nebo „finské kytarové monstrum“ podle názvu turné Monstress of Guitar. Propojuje tradiční blues, funk, rock, progresivní rock, bluesrock. Vyrostla v kytarové rodině, kde otec i matka hráli na kytaru, a hudba pro ni byla přirozeným jazykem od malička. Nejprve začala hrát na housle, v patnácti letech vzala do rukou otcovu elektrickou kytaru. Má formální hudební vzdělání z prestižní Sibeliovy akademie v Helsinkách a Musicians Institute v Los Angeles, kde nasála hloubku a tradici amerického blues, které formuje k obrazu svému.
K narozeninám kromě aktuálního turné vydala živé dvoualbum „50th Birthday Live 2026“, které je záznamem letošního březnového narozeninového koncertu v Helsinkách a koncertu Smell the Roses Live 2025, ve kterých je obklopena špičkovými hudebníky. Její diskografie obnáší tucet studiových alb, ke kterým se řadí ikonická „Stolen Hearts“, „Another World“, „Waiting for the Daylight“ nebo poslední „Smell the Roses“.
Suverénní výraznou hrou a přítomnou energií překračuje hranice blues. Erja nabízí na pódiu Reigen ve dvou setech nespoutanou energii, bezchybnou virtuózní kytarovou techniku, syrové emoce, úzký kontakt s publikem vybíháním na kraj pódia při každém sólu. Na diváky přenáší svou zjevnou radost ze hry. S publikem si vychutnává tvrdší bluesrock v mnoha polohách. Její doménou jsou dlouhá gradující slide sóla, kterými si publikum plně podmaní. (Skladby Going to Hell, The Ring). V závěrečné desetiminutové Wedding Day přechází z rokových pasáží až do jemné „ukolébavky“. Publikum vstává, tančí a prožívá měnící se hudební polohy.
Osobně je Erja velmi příjemná. V přestávce se baví s finskými návštěvníky koncertu a já ji žádám, aby se mnou raději mluvila anglicky. „Jasně, finština to je náš tajný jazyk, kterému nikdo nerozumí.“ Je poněkud zklamaná malou návštěvností koncertu v Bratislavě, na což jí vysvětluji, že v Česku a na Slovensku bohužel není moc známa a že by měla občas přijet, když vystupuje v Polsku nebo v Německu.
„Máte pravdu, Praha, tam jsem nikdy nebyla. Řeknu svému týmu, aby to příště naplánoval“. Děkuji za její úžasný výkon. Osobní rozhovor a její dynamické vystoupení ve mě zanechaly dojem, že se jedná o sympatickou ženu a mimořádnou kytaristku, která má chuť hrát, hledat nové možnosti a sdílet svou hudbu s lidmi. Její turné v 50 letech dokazuje, že tato finská kytarová divoška je na vrcholu a má hudebnímu světu co nabídnout.
Text, foto a video (Live in Vienna): Jiří Kuliš
