Švýcarská Ellis Mano Band dnes patří mezi nejzajímavější evropské blues rockové kapely, ale v našich končinách je vlastně neznámá. Poprvé jsem se s touto kapelou potkal při zvukové zkoušce v mnichovském Technikum, kde vystoupili jako předskokani Christone „Kingfish“ Ingrama. „Na Wikipedii si přečtete, že hrajeme rock sedmdesátých let, blues, Southern rock. Co hrajeme, nejde dát do mnoha škatulek. Obecně hrajeme blues rock,“ vysvětluje zaměření EMB sympatický spoluzakladel skupiny, kytarista a zpěvák Edis Mano na předposledním koncertu květnového turné ve vídeňském klubu Reigen Live.
Ve dvou hodinách kapela předvedla, co od zkušených muzikantů publikum očekává – technickou jistotu, silné melodie a poctivý feeling, který působí jako správná živá a zároveň hudba současná. Kapela vznikla v roce 2017 po nočním rozhovoru zpěváka Chrise Ellise a kytaristy Edise Mana, při kterém zjistili, že sdílejí stejnou vášeň pro americké blues, Southern rock a soul. „Edise jsem znal snad dvacet let jako špičkového zvukaře, ale možná po patnácti letech jsem teprve objevil, jak hraje na kytaru. Později jsme si povídali a Edis, který znal všechny špičkové hudebníky kolem, dal během několika dnů kapelu dohromady“, uvádí charismatický zpěvák a zakladatel skupiny Chris Ellis.
Chris Ellis, známý ze švýcarské televizní a rozhlasové scény, a Edis Mano, uznávaný zvukařský technik, měl za sebou kariéru respektovaného studiového hráče. Na vyzvání Edise se připojili baskytarista Severin Graf a bubeník Nico Looser, později také vynikající klávesista Lukas Bosshardt. Výsledkem je mezinárodní sestava zkušených hudebníků, kteří dříve doprovázeli řadu známých evropských interpretů, ale rozhodli se vytvořit vlastní skupinu.
Od prvních tónů koncertu je jasné, že Ellis Mano Band nestaví na efektech, ale na muzikantské chemii. Edis Mano patří ke kytaristům, kteří nehrají zbytečně dlouhá sóla a mnoho tónů – každé sólo má smysl, gradaci a emoci. „Nemám zapotřebí být v centru pozornosti. Naše hra je kolektivní.“ Jeho zvuk připomíná klasickou blues-rockovou školu připomínající Gary Moora, Warrena Haynese, Devona Allmana s přídechem jižanského rocku sedmdesátých let. Charismatický Chris Ellis svým drsným a soulově jemným hlasem drží koncert pohromadě. „Nejraději mám momenty, kdy nezpívám a poslouchám ostatní, jak hrají“.
Klávesy Lukase Bosshardta dodávají hudbě soulový rozměr a rockový nádech 70. let, připomínající Deep Purple či Uriah Heep. Rytmika bubeníka Graf Loosera funguje s přesností zkušených studiových hráčů. Během večera v živém provedení vynikají zejména skladby z alb Here And Now, Ambedo a nejnovějšího Morph. Právě kombinace klasického rockového zvuku s moderní produkcí je důvodem, proč si skupiny všimli promotéři velkých turné. Kapela například vystupovala jako předskokan Deep Purple a Roberta Cray na německých koncertech.
„Nám je jedno, zda hrajeme pro tisíc lidí nebo pro pět. Vždy hrajeme tak, jak nás baví. Doufám, že se budete bavit s námi“, oslovuje Chris Ellis ne zcela zaplněný klub. Publikum reaguje spontánně na energičtější skladby s jižanským nádechem. Přesto nejsilnější momenty přináší pomalejší bluesové kompozice. Ellis Mano Band představuje evropskou autentickou interpretaci amerického blues rocku, kterou její členové očividně milují. Jejich koncert potvrzuje, že blues rock v rukou zkušených muzikantů zní zajímavě, moderně a zároveň poctivě a syrově.
Říkám Ellisovi, že kapela zní dost podobně jako Devon Allman, a ptám se, kdo skládá písně. „Devon Allman, tak to je velký kompliment! Písně skládáme společně. Někdo přijde s nápadem, třeba s melodií na mobilu, sedneme si a doplňujeme se. Texty napíšu v několika myšlenkách, tézích, a do konečné podoby je upraví náš dobrý přítel, irský hudebník Shane Brady. Je to básník. Jsme šťastní, že ho máme“. Dosud hrají především ve Švýcarsku a Německu a na evropských bluesových festivalech. „Vy jste z Česka? Tam jsme ještě nebyli. Ano, Slovensko, Polsko, Česko, tam bychom se měli vypravit.“ Tento švýcarský blues rock Ellis Mano Band je možná lepší, než švýcarská čokoláda. Snad jej brzy ochutnáme.
Text, foto a video: Jiří Kuliš
