"Vývoj nekončí. Teda alespoň zatím." Rozhovor s členmi Cotatcha Orchestra, tvorcami albumu Bigbandová elektronika (1/2)

Aktivitám českého bigbandu Cotatcha Orchestra sme sa od začiatku koronakrízy venovali už viackrát - zverejnili sme ich prvý karanténny singel "A Very Old Lady Driving A Ferrari", druhý singel s Lenkou Dusilovou "Billy's Pilgrimage" a nakoniec aj prosbu o finančnú pomoc na vydanie albumu. To sa nakoniec stalo realitou a album Bigbandová elektronika koncom minulého roka uzrel svetlo sveta. Odvtedy získal množstvo pozitívnych reakcií vo svojej domovine aj v zahraničí a súčasťou toho sme aj my - písali sme o ich veľkolepom debute a dnes sme niekoľkých členov bigbandu pozvali aj ku spoločnému rozhovoru. Aké je to nahrať a vydať album počas pandémie? Ako znášajú hudobníci koronakrízu? Ako plánujú album ďalej prezentovať v najbližších mesiacoch a rokoch? To a mnoho viac sa dozviete v dvojčasťovom rozhovore s Jiřím Kotačom, Martinom Konvičkom, Petrom Kormanom a Jurajom Valenčíkom.

Album “Bigbandová elektronika” prináša nesmierne vkusné a podmanivé spojenie moderného bigbandového zvuku s elektronikou. Už pár mesiacov od svojho vzniku získal viaceré významné ocenenia, Český rozhlas Vltava v posledný deň roku 2020 tento album ocenil ako jeden z najprogresívnejších a najlepších počinov, ktoré boli v Česku počas roka vydané. Ďalej získal album prvé miesto v ankete Česká Jazzová Sklizeň 2020, kde získal najväčší počet hlasov od oslovených jazzových odborníkov. A tak isto získal nomináciu na českú cenu Anděl Coca-Cola 2020 v kategórii Jazzová hudba. Bigbandová elektronika sa zrodila sa pod hlavičkou amerického vydavateľstva Parma Recordings, hlavnou skladateľskou a zároveň aranžérskou osobnosťou tohto albumu je klavirista Martin Konvička, bandleaderom, umeleckým vedúcim, dramaturgom a trubkárom je Jiří Kotača.

Práve s týmito dvomi umelcami sme sa porozprávali o tom, ako album vznikal, ako jeho realizáciu ovplyvnila korona aj o plánoch a možnostiach big bandu v blízkej budúcnosti. Okrem nich sme do  rozhovoru zapojili aj Juraja Valenčíka, ktorý prijal pozvanie na nahrávanie ako dirigent a slovenského kontrabasistu Petra Kormana, ktorý je jedným z dvoch našich krajanov účinkujúcich na tomto albume (druhým je bastrombónista Michal Motýľ). Tento článok predstavuje prvú časť z dvojčasťového rozhovoru, ktorý prebehol online v posledných týždňoch. Redaktorom diskusie bol Martin Uherek, s cieľom zachovať autentickosť jednotlivých názorov sme vyjadrenia v českom jazyku nechali v pôvodnom znení.

Ja poznám Cotatcha Orchestra ako big band vychádzajúci z tradície Thad Jones/Mel Lewis Orchestra. V posledných rokoch som zaznamenal mierny posun ku modernejším vplyvom, napr. pri spolupráci s trombónistom Ilja Reijngoudom. Ale rozhodne som nečakal, že sa to posunie ku koketovaniu s elektronickou hudbou. U koho skrsla pôvodná myšlienka skombinovať tradíciu s elektronikou?

Jiří Kotača: Za těch zhruba sedm let, co fungujeme jsme udělali necelou desítku různých programů a projektů. Pravdou je, že s postupem času se tyto programy víc a víc ubírají modernější cestou. Na úplném začátku tohoto projektu, který dnes hrajeme jako Bigbandovou elektroniku byl můj magisterský projekt postavený na hraní autorské hudby současníků, která byla napsána pro Cotatcha Orchestra. Projekt se vyvíjel postupně asi čtyři roky a od začátku do jeho současné podoby se i dost proměnil. Jedním z autorů, které jsem oslovil, aby pro projekt napsali hudbu, byl i Martin, který koketoval spolu s Davidem Machovským s elektronickou hudbou a přišel s tím, že bychom to mohli zkusit zkombinovat s big bandem. Já byl pro  a tak vznikla první věc.

Martin Konvička: S produkcí hudby jsem začal už jako teenager, ale vždycky ve mně bylo primárně zakořeněno konzervatívní předsvědčení, že “opravdový skladatel” musí psát noty na papír. Tato myšlenka mě dovedla k studiu hudby a paradoxně až potom, co jsem zjistil, že už tradičnímu skladatelskému řemeslu nějak rozumím, jsem se k produkci vrátil v rámci své vlastní tvorby. Zvuk samotného bigbandu už mi byl těsný a proto mě napadlo využít možnosti produkce. Se svým dlouholetým brašulajdou Davidem Machovským jsme spojili síly a vznikl „Sardanapalm“, ukázalo se, že kombinace je to zajímavá a proto jsem se jí i na Jirkův popud držel u všech nově vzniknuvších skladeb.

Ako čítam na jazzových a hudobných portáloch, odozvy na album Bigbandová elektronika sú naprieč spektrom veľmi pozitívne a viacerí redaktori nešetria superlatívmi. Čakali ste takúto reakciu?

Jiří Kotača: To nás samozřejmě těší. Do Cotatcha Orchestra jsem za ty roky se svými kolegy nalil spoustu energie a času a jsem rád, že práce byla takto pozitivně oceněna. Projekt jsme také několikrát zahráli živě a reakce byly dost nadšené, takže mě to až tak nepřekvapilo, ale na druhou stranu jsem nečekal tak velkou odezvu. Každopádně je to dobrá motivace pro naši budoucí tvorbu a muzicírování. 

Juraj Valenčík: Samozrejme! :) Albumu som držal palce a bol som zvedavý ako sa mu bude dariť, no všetci sme vedeli že je to správna vec na správnom mieste a v najvyšší čas.

Peter Korman: Dúfal som v ňu, je to v našich končinách ojedinelá hudba, ktorá si zaslúži pozornosť. 

Martin Konvička: Své hudbě naprosto věřím a kapele taky, tudíž mě nakonec spíš vždycky zajímá, co konkrétně s lidma zarezonuje. Negatívní reakce mě nezajímají, protože na obhajování nemám čas. V každém případě člověka potěší každá pozitivní odezva, která motivuje k další tvorbě – to je pro mě zásadní. Já netvořím jen tak z vakua, potřebuju k tomu velmi specifický podmínky. Mám pocit, že celej svůj život přizpůsobuju tak, abych mohl co možná nejneomezeněji tvořit a motivace od lidí zvenčí je jednou ze zásadních složek.

Pamätám si, keď udrela prvá vlna korony, akurát v tom období ste na verejnosť vypustili “home session” skladby A Very Old Lady Driving A Ferrari, písal som o tom tu na portáli. Album ste nahrávali o niečo neskôr, no určite bol celý tento proces ovplyvnený súčasnou pandemickou krízou. Ako sa nahrávanie a práca na albume pre každého z vás líšili od bežného stavu?

Jiří Kotača: Proces nahrávání byl ovlivněn dost. Všechno to spadlo jak domeček z karet stejně jako živá kultura. Natáčení mělo být jen dva dny po tom, co se zavřely hranice v polovině března minulého roku. Byl to docela šok. Vše bylo naplánované a v podstatě lusknutím prstu se to zhroutilo. Karanténní singl byl takovou malou náhražkou původního termínu natáčení. Chtěl jsem nám to alespoň trošku vynahradit. Nakonec se podařilo album natočit jen o necelé čtyři měsíce později a vydat jen s pěti týdenním zpožděním. Výrazně se ale zkrátil čas na postprodukci, což bylo docela harakiri. S vypětím sil se to ale zvládlo. Výhodou bylo, že, že jsme měli nakonec víc času na individuální přípravu a podařilo se zrealizovat spolupráci s Lenkou Dusilovou, kterou jsem měl v hlavě už dva roky a která na albu vystoupila jako host. Covid a s tím spojená změna koncertních plánů nakonec vedla k dřívější realizaci tohoto nápadu. 

Juraj Valenčík: Problémom bola samozrejme izolácia. Jiří ma prizval ako dirigenta pre tento projekt a moja práca preto spočívala v podrobnej analýze všetkých nahrávaných skladieb a naštudovaní potrebných technických a hudobných aspektov v predstihu. Toto sa dialo hlavne cez mail a k osobnému stretnutiu došlo pred nahrávaním len dvakrát, no myslím, že to nakoniec prospelo. Celá práca aspoň na mňa pôsobila takým ¨neohrozeným¨ dojmom, pretože hudba je pravdivá a kvalitná, tvorená prvotriednymi muzikantami, má veľkú výpovednú hodnotu a to je samo o sebe obrovskou devízou tohoto albumu. 

Peter Korman: Samotné nahrávanie prebiehalo rovnako ako všetky ostatné (ak si odmyslíme technické detaily), skôr celkový pocit bol iný. Jednak tým, že sa predtým koncertovalo len málo, nebol som v takej hráčskej forme. Na druhej strane tento “pôst” zas človeka viac nakopol, pretože sa konečne niečo dialo a mal som aj viac času sa na nahrávanie pripraviť. 

Martin Konvička: V kontextu CO se vždycky snažím, aby se ze mě v momentě odevzdání hotové kompozice stal klavírista, který už si bude hledět své role. Někdy se to daří více, někdy méně, ale každopádně to znamená, že všechnu arci-složitou a úpornou práci s přeorganizováváním celého nahrávání měl na svých bedrech Jirka (Kotača, pozn. red.). Díky jeho schopnostem se to vše podařilo skvěle. Já jsem pouze konzultoval kreativní rozhodnutí týkající se mých skladeb. Osobně jsem tudíž v rámci nahrávání nějakou změnu v závislosti na covidu nepocítil. To přišlo až v momentě kdy jsme zase po třech dnech opustili studio a uvědomili si, že naše živobytí je teď zakázané.

Druhú časť rozhovoru prinesieme už čoskoro!

Autor: Martin Uherek