Americký bluesrockový kytarový virtuóz Joe Bonamassa vstoupil do evropského turné 2026 ve vrcholné formě. Evropská série koncertů nazvaná Breakthrough Tour začala v Hamburku a vyvrcholila dvěma večery v londýnské Royal Albert Hall v předvečer Bonamassových narozenin (8. května). Vyprodané koncerty dokazují pevnou základnu evropských fanoušků. Zatímco v USA zůstává blues festivalovou a klubovou záležitostí, v Evropě hraje Bonamassa ve velkých halách a prestižních koncertních sálech. Vedle Erica Claptona jen Bonamassa dokáže na základě klasického hudebního žánru udělat velkou koncertní událost. Evropské publikum oceňuje kombinaci virtuozity, autenticity a odkazy na éru britského bluesrocku sedmdesátých let.
Žádné velké obrazovky, pyrotechnika, video efekty. Koncerty jsou postavené na hudbě samotné — na dynamice, tónu kytar a dlouhých emotivních sólech. Absence okázalé show působí osvěžujícím dojmem a je možné se soustředit pouze na hudbu. Zatímco Clapton hraje ve velkých arénách, Bonamassa koncertuje ve středně velkých sálech, které zaručí lepší interakci s publikem. To byl i důvod, proč jsem dal přednost poslednímu koncertu turné Bonamassy v Německu v Chemnitz (středně velká Stadthalle s kapacitou 3000 osob) před koncertem Erica Claptona v nepříjemné tlačenici v O2 Aréně.
Turné bylo postaveno na novém albu „Breakthrough“ (J&R Adventures 2025) a doplněné klasickými skladbami jako Driving Towards The Daylight, Mountain Time a samozřejmě přídavkovou Sloe Gin. Dlouholetého klávesistu Reese Wynanse nahradil Australan Lachy Doley, který dodává novou energii a výraznější groove. Nepřehlédnutým je ceněný kytarista Josh Smith, který se řadí mezi 30 nejlepších bluesových kytaristů současnosti a který v poslední době společně s Bonamassou produkuje. Vynikající jsou doprovodné vokalistky Jade MacRae a Danielle De Andrea, které dodávají jižanskou soulovou atmosféru.
Nechybí samozřejmě prodej „merch“, upomínkového zboží jako triček, CD a vinylů. Prodejní pult byl dlouho obležený fanoušky, což mi nezabránilo zakoupit album „B. B. King's Blues Summit 100 – Celebrating The King of The Blues with Joe Bonamassa“ (Keeping The Blues Alive Records 2026). A jak se ukázalo, bylo to dobře investovaných 25 EUR. Dvojité CD připomíná 100-leté výročí narození B. B. Kinga (16. 9. 1925), bez kterého by moderní bluesrock neexistoval. Bez nadsázky jde o asi největší bluesový projekt roku. Od ledna loňského roku začal Bonamassa a Josh Smith vybírat skladby a následně oslovovat soudobé bluesové hudebníky, aby si vybrali pro ně vhodnou skladbu. Nahrávalo se v několika studiích od Los Angeles, přes Buffulo, Austin, Chicago, Neshville po Atlantu. Podařilo se nahrát sestavu čtyřiceti hudebníků různých generací se zaměřením na blues, rock a soul.
Ve 32 pečlivě vybraných skladbách působí síla Kingových písní. Na albu vystupují největší současné hvězdy žánru, ale nekoná se žádný „ all-star chaos“. Vyniká jednoduchost a elegantní aranžmá. Vedle žijících legend jako Buddy Guy, Bobby Rush nebo Jimmie Vaughan, se na albu objevují mladší hvězdy – Christone “Kingfish” Ingram, Gary Clark Jr., Larkin Poe či Joanne Shaw Taylor nebo Eric Gales, což dokazuje prostupující vliv B. B. Kinga generacemi a celou bluesovou scénou.
Interpretace všech skladeb nemá ambici napodobovat Kinga, což ani není možné. Aranžmá působí přirozeně a dokazují, že všichni zúčastnění hudebníci mají něco ze stylu B. B. Kinga v sobě. „Kingfish“ Ingram dokázal kingovské cítění na loňském bluesfestu v Chicagu (Cenntenial Tribute to B. B. King) a na albu to dokazuje v Paying The Cost To Be The Boss. Silnými skladbami jsou Sweet Little Angel v podání Buddy Guye nebo Why I Sing The Blues Bobbyho Rushe. Marcus King dodává Don’t Answer The Door syrovost jižanského rocku. Spojení Erica Claptona a Chaka Khan v The Thrill Is Gone nebo Jimmy Halla a Larry Carltona ve Sweet Sixteen patří k vrcholům kolekce.
Bonamassa jako kurátor projektu měl k B. B. Kingovi silný osobní vztah a považoval ho za životní vzor: „Pana Kinga jsem potkal 24. května 1990 v Rochestru, New York. Moje kapela měla otevřít každoroční Lilac Festival konaný vždy na jaře. Nemohl jsem být nadšenější, neboť B. B. King byl i v mém útlém věku 12 let jeden z mých hudebních idolů… Měl jsem štěstí, že jsem mohl nazývat pana Kinga přítelem a mentorem. Pro nás začínající počátkem 90. let toho moc udělal. Můj příběh je stejně jedinečný, jako bylo běžné slyšet stejné příběhy a historky vyprávěné mými současníky jako Kenny Wayne Shephard, Johny Lang, Warren Haynes, kteří jsou mezi stovkami hudebníků, kterých se B. B. během své rozsáhlé kariéry dotkl. To ho dělalo výjimečným. Byl nejtalentovanější a zároveň nejskromnější.“ Album „B. B. King's Blues Summit 100“ nechce nahradit originál. Je to pečlivě zprodukovaná připomínka výjimečnosti B. B. Kinga.
Text, foto a video: Jiří Kuliš
