"Koncert je společenská událost. O to více si to uvědomuju po tak dlouhé přestávce." Rozhovor s členmi Cotatcha Orchestra, tvorcami albumu Bigbandová elektronika (2/2)

"Koncert je společenská událost. O to více si to uvědomuju po tak dlouhé přestávce." Rozhovor s členmi Cotatcha Orchestra, tvorcami albumu Bigbandová elektronika (2/2)

Pred týždňom sme zverejnili prvú časť rozhovoru s členmi bigbandu Cotatcha Orchestra, ktorý v posledných mesiacoch získal viacero ocenení a prestížnych nominácií za svoj album Bigbandová elektronika. Dnes vám prinášame druhú časť, v ktorej sa okrem iného dozviete aj akým spôsobom sa na albume ocitla Lenka Dusilová, čo čaká album v najbližších mesiacoch a aké zmeny v životoch týchto muzikantov spôsobila pandémia.

 

Album Bigbandová elektronika sa zrodila sa pod hlavičkou amerického vydavateľstva Parma Recordings, hlavnou skladateľskou a zároveň aranžérskou osobnosťou tohto albumu je klavirista Martin Konvička, bandleaderom, umeleckým vedúcim, dramaturgom a trubkárom je Jiří KotačaPráve s týmito dvomi umelcami sme sa porozprávali o tom, ako album vznikal, ako jeho realizáciu ovplyvnila korona aj o plánoch a možnostiach big bandu v blízkej budúcnosti. Okrem nich sme do  rozhovoru zapojili aj Juraja Valenčíka, ktorý prijal pozvanie na nahrávanie ako dirigent a slovenského kontrabasistu Petra Kormana, ktorý je jedným z dvoch našich krajanov účinkujúcich na tomto albume (druhým je bastrombónista Michal Motýľ). Tento článok predstavuje druhú časť z dvojčasťového rozhovoru, ktorý prebehol online v posledných týždňoch. Redaktorom diskusie bol Martin Uherek, s cieľom zachovať autentickosť jednotlivých názorov sme vyjadrenia v českom jazyku nechali v pôvodnom znení.

 

Prvú polovicu rozhovoru si môžete prečítať kliknutím na tento odkaz.

 

Hlavný skladateľský a aranžérsky podiel na albume “Bigbandová elektronika” má klavirista Martin Konvička. Martin, ako ty sám vnímaš svoj kompozičný vývoj? A Jirka, Peter, Juraj, s Martinovou hudbou prichádzate do kontaktu už dlhú dobu, ako tento jeho rast vnímate vy?

 

Jiří Kotača: S Martinem se známe už asi deset let a společně s ním a Petrem jsme byli spolužáci, takže jsme toho spolu zažili už dost ať v hudební či osobní rovině (což se ale do určité míry protíná). Martin měl vždycky svůj svébytný rukopis a hudební jazyk, který je rozpoznatelný v jeho tvorbě nehledě na to, jestli se jedná o jeho starší tvorbu víc ukotvenou v jazzu nebo tu novější v níž se míchá spousta různých hudebních vlivů a od jazzu se vzdaluje. Martin umí udělat hudbu, která má silné sdělení a přitom zůstává posluchačsky vstřícná. To je dle mého soudu přítomno v jeho tvorbě po celou dobu, co jej znám. Mění se barvy, které používá a způsoby vyjádření.

Juraj Valenčík: Martina poznám ako spolužiaka, spoluhráča a dlhoročného priateľa. Martin dokáže pretaviť do svojej hudby mnoho svojho charakteru, citu, neotrelého vtipu a nesmiernej inteligencie a preto jeho hudobný vývoj možno sledovať paralelne s jeho vývojom osobnosti. 

Peter Korman: Myslím, že gro Martinovho písania sa nijako výrazne nezmenilo. Akurát skladanie pre big band prináša určité špecifiká, nie je tu taká voľnosť ako v klavírnom triu takže jeho skladateľská predstava o tej ktorej veci musí byť dostatočne jasná. A potom je tu samozrejme samotný zvuk, kombinácia akustickej kapely s elektronickými samplami, inšpirácia modernými žánrami a beatmi, striedanie voľných plôch s rytmicky vyhranenými pasážami.

Martin Konvička: Vývoj nekončí. Teda alespoň zatím. Vždy se pokouším tvořit hudbu, která mě inspiruje a to se v čase neustále mění. Jsou vlivy, které ve mně jsou už navždycky uložené a budou vždy prosakovat napovrch. Myslím, že tam je uloženo něco jako můj vlastní zvuk. Ovšem konečná forma jeho vyjádření se mění s tím, jak rostu jako osobnost a člověk – upřímně věřím, že to původní jádro a sdělení je universální, ale jeho projev se musí neustále měnit, aby se aktivovala jeho přenositelnost. Takže naslouchám tomu, co mě právě teď baví a za tím i jdu.

 

Pozvali ste na nahrávanie aj speváčku Lenku Dusilovú, akým spôsobom prispela ku koncepcii albumu? Martin, mal si od začiatku v predstave kombináciu zvuku big bandu, elektroniky aj so spevom alebo táto idea prišla neskôr?

 

Jiří Kotača: Lenčinu tvorbu pozoruji již řadu let a je mi blízká způsobem hudebního vyjádření, svým citem pro zachycení nálady a krásnou prací s hlasem a elektronickými efekty. Přišlo mi, že by se tedy její přístup k hudbě a umělecký vkus mohl dobře potkat s tím naším. Což se potvrdilo. Když se před necelým rokem vybírala skladba, padla volba na Billyho, i když variant bylo víc. Spolu s Martinem jsme vybrali místa, kde by Lenka mohla improvizovat či variovat některé melodické linky a přidali ještě jednu část. Dopadlo to dle očekávání a její hlas dodal celé kompozici pomyslnou třešničku na dortu a obejmul hutné zvukové plástve dechových sekcí. Taky ji svým způsobem “polidštil”, jelikož lidský hlas je pro naše ucho nejpřirozenější.

Martin Konvička: Lidský hlas je pro mě nejsilnějším zvukovým médiem. Lenka tudíž svým hlasem dala skladbě Billy’s Pilgrimage něco jako třešničku – final touch. Osobně jsem ale při kompozici s ničím takovým nepočítal. To až v momentě, kdy Jirka oslovil Lenku, jejíž přístup k hudbě nám oběma mnoho říká a ona k našemu milému překvapení na spolupráci kývla. Tenhle nápad tudíž pochází z Jirkovy hlavy.

 

Album je vonku, reakcie pozitívne, no koncertovať sa nedá. Čo ďalej? Ako sa každý z vás vysporiadava s touto situáciou a ako plánujete Bigbandovú elektroniku prezentovať poslucháčom v najbližších mesiacoch/rokoch?

 

Jiří Kotača: Rád bych album v první řadě pokřtil. Což by se mohlo podařit někdy kolem roku 2025. V následujícím desetiletí se nám Bigbandovou elektroniku snad podaří zahrát i na dalších koncertech a třeba stihneme, před tím než půjdeme do důchodu a pokud tato profese nezanikne, natočit ještě naše druhé album. Popravdě jsem o něco větší optimista, i když výhledy na dobrý koncertní rok, respektive to, co z něj zbyde, mě trochu opouští. Doufám, že se nám ale podaří album už konečně pokřtít, mělo by se tak stát v červnu na Jazz Fest Brno.  K mému překvapení přišlo i v této době několik nabídek na koncertování, takže když to situace dovolí, elektronika zazní na více podiích. V plánu je také speciální koncert, kde bude pár nových kousků s Lenkou Dusilovou a taky světelným designem. Mimo to chceme také odehrát dva další projekty zaměřené na spíš tradičnější big bandový jazz se srbským zpěvákem Danielem Čačijou a švýcarskou zpěvačkou Géraldine Schnyder. No uvidíme, jak se bude situace vyvíjet… Živou kulturu každopádně nenahradí ani sebelepší nahrávka. Dýchat stejný vzduch a sdílet energii daného momentu, spolu s umělcem nebo z druhé strany spolu s publikem, je prostě úplně jiné než poslech stejné hudby z nějakého nosiče. Tím, jak se nekoncertuje, tak je alespoň víc času na komponování a cvičení. Snažím se toho času využít tímto způsobem.

Peter Korman: Snažím sa pravidelne cvičiť na nástroj, písať a nahrávať svoju hudbu, teraz je na to priestor. Samozrejme občas je to boj s motiváciou, človek potrebuje mať nejaký konkrétny cieľ, nedá sa všetko robiť do šuplíka. Dúfam, že v lete sa aspoň čiastočne budeme môcť vrátiť ku koncertovaniu a konečne predstaviť Bigbandovú elektroniku poslucháčom.

Martin Konvička: Koncert je společenská událost. O to více si to uvědomuju po tak dlouhé přestávce. A nemluvím pouze jako umělec, ale především jako posluchač. Chci mít příležitost se v jednom čase a prostoru nechat s dalšíma lidma vytrhnout z každodennosti. Potřebujeme to všichni, ať už o tom víme, či ne – je to jako pohyb nebo jídlo, nezbytná složka lidské existence. Teď se potkáváme přinejlepším v práci, která ty šťastné z nás alespoň trochu naplňuje, ti ostatní to předstírají a někteří už ani to ne. Já doufám, že s vakcínami přišel zlom, který nám umožní zase společensky žít a my k tomu přispějeme několika koncerty. Určitě to bude zážitek a radost pro všechny.

 

Posledná otázka, táto bude zrejme najosobnejšia - Ako zmenila váš každodenný život pandémia? Museli ste si nájsť prácu, aby ste prežili alebo je skôr všetko po starom a ste radi, že máte viac času na cvičenie?

 

Jiří Kotača: Pandemie přeházela hodně věcí hore nohama. V první řadě nastal dobrý čas na zpomalení a reflexi mého dosavadního bytí a způsobu života. Uvědomil jsem si, že se úplně nechci vracet do stejných kolejí, jakmile (a pokud vůbec) se doba a muzikantské živobytí vrátí do podobného stavu jako před pandemií. Také jsem našel víc času na kreativní práci - snažím se psát hudbu a začal jsem poprvé v životě systematičtěji a pravidelně cvičit na piáno. A rovněž jsem si začal vážit víc věcí, které se dřív zdály být skoro samozřejmé.

Juraj Valenčík: Myslím, že prácu bolo treba vždy zháňať aj pred pandémiou... no určite to nikto z nás nemá v týchto časoch jednoduhšie, než pred ňou. Osobne som sa počas korony sťahoval po dlhých rokoch z Česka naspäť na Slovensko, čo bol pre mňa trochu šok, no zároveň aj iné možnosti, odskok od rutiny, čas na vlastnú tvorbu a nové projekty ktoré pripravujem vo vlastnej réžii. Pandémia zmenila môj pohľad na život, prístup k práci, k sebe samému, ľuďom v okolí...ak je vôbec niečo na koronakríze dobré, tak čas zamyslieť sa nad našimi hodnotami, čo pre nás vlastne znamená práca, rodina, zdravie, či sme naďalej ochotní žiť takým tempom. Rok trvania tejto situácie mi pomohol vytvoriť si nadhľad nad časom minulým a vážiť si nielen hudbu, ale hlavne ľudí, ktorí nám ju prinášajú, ľudí vďaka ktorým ju môžeme robiť a ktorí nám pomáhajú prekonávať situáciu v ktorej sa nachádzame.

Peter Korman: Môj život sa zmenil vcelku výrazne, predtým som bol vďaka hudbe stále v pohybe, na cestách, takto som zrazu na niekoľko mesiacov úplne zastal. Nehovorím ale, že to bola len zlá zmena, človek si vďaka tomu aspoň ujasnil priority. Vďaka pandémii som si zas našiel čas na tvorbu svojej hudby a cvičenie na nástroj, na obidve veci som predtým nemal vôbec čas a energiu. O to viac si teraz vážim keď si občas môžem zahrať s ľuďmi niečo zmysluplné.

Martin Konvička: Za pandemický rok jsem vystřídal řadu zaměstnání, mám tudíž fakt bohatou škálu zkušeností, dělal jsem a ještě pořád dělám věci, o kterých jsem dříve nic nevěděl a nedokázal si představit, že se s nimi někdy tváří v tvář setkám. Jsem zpětně trochu paradoxně rád, že jsem nedosáhl na žádný druh podpory od státu, protože mě tím pádem situace donutila překročit hranici komfortní zóny a já pořád dobře žiju a tvořím.

 

Páni muzikanti, ďakujeme za rozhovor a prajeme albumu aj vám všetko dobré!

 

Autor: Martin Uherek

 

 

Ďalšie články

Jazzové ceny sú rozdané: Ocenenie Esprit za najlepší slovenský jazzový album získal gitarista Andreas Varady
Slávnostné odovzdávania cien s trojkoncertom nominovaných prebehlo v utorok 30. apríla v Divadle...
Ďalší hudobný prírastok na československej scéne: Martin Konvička vydáva debutový album s názvom Coming Homo
Mladý český klavirista Martin Konvička už o pár dní vydá svoj debutový album. Akustický formát tria...
Recenzia CD: Ľubomír Gašpar Cimbal Project - The point of View
Cimbalista Ľubomír Gašpar iba pred pár mesiacmi vydal svoje debutové CD s názvom Cimbal Project...
Kontrabasista Peter Korman debutuje: Nahrávka „Root System“ prináša sviežu energiu novej jazzovej generácie
Moderný jazz ovplyvnený rôznymi inšpiračnými zdrojmi. Debutový album kontrabasistu Petra Kormana...
VRAVELO SA V COTTON CLUBE - Zažiarila hviezda
"Vravelo sa v Cotton Clube" je séria príbehov z obdobia jazzového veku. Sám F. Scott Fitzgerald by...
Opustil nás ďalší velikán. Trombonista Curtis Fuller sa dožil 86 rokov
Iba včera sme sa dozvedeli smutnú správu o odchode ďalšej legendy. V sobotu 8. mája 2021 vo veku 86...
Projekt We Europe: veľký medzinárodný jazzový koncert online a zadarmo
Koncert We Europe je ambicióznym online projektom spájajúcim rôzne kúty Európy aj zaoceánskej...
K histórii slovenského jazzu - VII. časť
V seriáli  'K histórii slovenského jazzu' sa budeme stretávať s textom obšírnejšie spracovanej...